Nedá se snad ani spočítat, kolik oborů tento výraz zahrnuje. A nedá se snad ani přesně určit hranice, kdy končí hobby a začíná práce, nebo profesionalita. A není to jen otázka peněz. Nebo skutečně myslíte, že pokud si člověk vezme peníze, hobby končí a jste profesionál?  

Já bych to viděl jinak. Hobby je pro každého, profesionální dráha jen pro ty nejlepší. A je jedno zda jde o tenis, tedy sport, nebo třeba výrobu košíků. Tou se může živit jen ten kdo umí a jde mu to od ruky. Ten, kdo udělá jeden za týden by se asi moc neuživil.  

Ke každému koníčku člověk přijde jaksi s věkem. Ale také se může dědit. Je li děda a otec filatelista, je velmi pravděpodobné, že další potomek bude totéž. Mohou mít tedy sbírku, která svou cenou hodně jiných překonává. A z jiného ranku, hraje-li celá generace divadlo, je hodně pravděpodobné, že v tom bude pokračovat i nejmladší potomek a je jedno zda je to syn či dcera.  

Některé koníčky jsou ryze ženskou záležitostí, jiné mužskou ačkoli i zde se projevují sklony k práci kterou dělá opačné pohlaví. Znám spoustu mužů, nebo jsem je znával, kteří rádi pletli čili štrykovali, nebo vyšívali. A zase vím o ženách, které mají rády kopanou nebo hokej. Ale to jsou většinou jen výjimky. Pravidlem to nebývá. 

Hobby také může být laciné, nebo hodně drahé. Například jachtaření jistě nebude moci dělat každý, kdežto luštění křížovek nese náklady jen minimální. Asi proto je mezi mými známými více křížovkářů nežli jachtařů. I když ty znám také. Slyšel jsem o jednom, který si ji stavěl svépomocí ve sklepě, odkud vyházel naprosto všechno. Věc se mu dařila a když zjistil, že je skoro hotov, bylo to velká sláva. Ta pominula druhý den, když chtěl jachtu vytáhnout ven a zjistil, že to její rozměry nedovolí.  

Nu, ale zpět k tématu.  

Hobby je jistě vynikající věc pro odreagování ze shonu všedních dnů. Proto, pokud ještě něco podobného nemáte, tak děláte chybu.